Zdravý nemocný
Poslední Moliérova komedie | tato hra již není na repertoáru
Kdo rád vyhledává doktora? Jenom hypochondr. Je opravdu tak velký rozdíl mezi zdravotní péčí za Moliéra a dnes? Asi ano. Dnes už vám lékaři nepouští žilou. Nebo ano?
Jean-Baptiste Poquelin zvaný Moliére
Dramatik, herec, komediant a básník. Odvážný a moderní člověk. Narodil se 15.ledna.1622 v rodině královského čalouníka a komorníka. Studuje práva, ze kterých uteče k divadlu. V létě roku 1644 zakládá divadlo, to vzápětí pro dluhy zkrachuje. Na chvíli se kvůli tomu dostane do vězení pro dlužníky, pak kočuje se společností herce Dufresna, stává se jejím ředitelem, začíná psát vlastní hry a do roku 1658 cestuje po francouzském venkově. Tehdy teprve se smí divadlo vrátit do Paříže.
V Paříži zažívá se svými hrami úspěch. Nemilosrdně se pouští do různých předsudků a přežitků své doby, pranýřuje, kritizuje, zesměšňuje, nic mu není svaté. Baví i onoho podivného krále Ludvíka XIV, vstupuje do jeho služeb a stává se „organizátorem dvorních slavností“. Na konci života, díky intrikám především církve, upadne v nemilost.
Napsal přes třicet divadelních her. V naprosté většině komedií. Inspiroval se v divadle antickém i lidovém, čerpal z italské commedie dell´arte i španělského divadla.
„Zdravý nemocný“ byla poslední hra, kterou napsal. Zároveň v ní hrál hlavní roli. Premiéru měla 10.února.1673. Moliére odehrál za velkých bolestí ještě čtyři představení a poté 17.února.1673 zemřel.
Moliére žil v době, kdy věda začínala a bojovala s dva tisíce let starými předsudky. V době krále, který věřil ve svou zázračnou schopnost uzdravovat lidi pohým přikládáním rukou, a který tvrdil: „Stát jsem já!“. V době, kdy se ještě za lecos upalovalo na hranici.
Nevím, jestli bychom dokázali být tak stateční jako on. I dnes se nám zdá býti poněkud odvážné, pouštět se do kritiky lékařského stavu.
A tak vás vítáme slovy Moliéra (to ne my, to on, velký Moliére!):
„A člověk na něho za to, co mu udělá, nemůže; s klidným svědomím tě pošle na onen svět, a pošle-li tě tam, nebude mu to vůbec divné, protože totéž zrovna udělal své ženě i svým dětem, a bude-li třeba, udělá to také tobě.“
„Dovolte, abych vám sáhl na puls. Budeš-li pak bušit, jak se patří? Cože? Váš puls je ničema pane, buší jak se mu zlíbí. To asi tím, že mne ještě nezná.“
„…být lékařem velkého pána, není nic příjemného, já aspoň shledával vždycky výhodnějším sloužit občanstvu. Je to pohodlnější. Tam lékař není nikomu zodpověden a řídí-li se jen běžnými zvyky a pravidly, nemusí se o nic starat. Ale rozstůně-li se velký pán, žádá na lékaři, aby ho uzdravil!“
„Ale vždyť on se lékařům neposmívá, jenom tomu, co je v lékařství opravdu směšného.“
Martin Ondruch
délka: – hod – min | I. premiéra: 12.4.2005 | II. premiéra: 13.4.2005
hráli:
Argan Pavel Betka zdravý nemocný
Toinetta Eva Myslivečková jeho služebná
Belina Kateřina Vlčková jeho žena
Angelika Magda Kutková jeho dcera
Bonnefoi Stanislav Křížek přítel Beliny
Purgon Stanislav Křížek osobní lékař Argana
Diafoirus Stanislav Křížek lékař
Tomáš Josef Kos syn Diafoira
Berald Martin Ondruch bratr Argana
hudba: W. A. Mozzart
scéna, kostýmy: Vlasta Rydlová, Alena Ctiborová
světla, zvuk: Jindřich Polák
režie: kolektiv za přísného dohledu Martina Ondrucha |
