Žena chce mít muže. Žena potřebuje muže. Žena bez muže je stará nepotřebná panna.
Muž chce mít ženu. Muž ženu potřebuje. Muž bez ženy je nepotřebný starý mládenec.
Situace téměř ideální. Zdá se. Proč tedy s tím tolik cavyků?

Protože žena nepotřebuje jakéhokoliv muže. Musí to být ON. Zeptáte-li se, co tím míní, dostane se vám odpovědi poměrně jasné:
Musí být vysoký, štíhlý, ramenatý, sportovec. Měl by být něžný, ohleduplný, starostlivý a v neposlední řadě přiměřeně bohatý. Na každém rohu jich potkáte tucet. Když je k tomu přiměřeně příjemně drsný, je to prostě ONO.

Muž potřebuje ženu krásnou. Ztepilou i subtilní vílu, se stejnými zájmy jaké má on. Sexy kamarádskou blondýnu, která umí vařit. Nejlépe svíčkovou. Ženu, která bude bez dechu poslouchat jeho zpravidla geniální řeč o tom, jak mu ostatní muži vlastně nesahají ani po kotníky. Což bývá zpravidla nad možnosti chápání ženy.

Ženu je tedy třeba zkrotit, aby pochopila. Platí zde přiměřeně nepřímá úměra: Čím méně se muž blíží ideálu ženy, tím více je třeba práce (krocení) vykonat, aby žena prohlédla a poznala, že on je vlastně ten pravý.

Není to tak úplně snadné. Prostředky, jimiž lze kýženého docílit, navrhuje sám velký Shakespeare: Hladovka, zima a ostatní týrání všeho druhu.
To jsou však prostředky jeho doby. Co s tím dnes? Hladovka, zima a týrání všeho druhu!

Avšak ale podívejme se na věc z hlediska ženy. Má potřebu být týrána, krocena a i jinak přizpůsobována do role, jež jí náleží? Není tomu dnes spíše naopak?

Mnoho otázek. Odpověď nejednoduchá.

My odpověď nenabízíme.
My se jen snažíme.
Shakespeare ostatně také.
A to je, prosím, skoro čtyři sta let po smrti.
Martin Ondruch

hráli:
Battista Minola Zuzana Mandíková nebo Petra Veselá bohatá měšťanka z Padovy
Kateřina Magda Kutková její dcera
Bianka Eva Myslivečková její dcera
krejčová Marie Blažková nebo Alena Ctiborová
vdova Marie Blažková nebo Alena Ctiborová
Petruccio Stanislav Křížek veronský šlechtic, Kateřinin nápadník
Gremio Pavel Betka Biančin nápadník
Hortensio Josef Kos Biančin nápadník
Grumio Martin Ondruch
Kurt Pavel Betka sloužící Petruccia

hudba: Bedřich Smetana
scéna, kostýmy: Vlasta Rydlová
světla, zvuk: Jindřich Polák
režie: kolektiv za přísného dohledu Martina Ondrucha